23.5.2013 je den vhodný na zahřátí, tedy na ovčáckou čtveráckou mikinu a její Micinu, u slušné Monici Some like it hot. Darují jí snad již brzy jazyk… na zahřátí jazyku nápoj v hrnku s anglickou královnou Alžbětou, inu ten jubilejní hrneček všech hrnků  :-)   Protože hledám a často snad ani pohříchu nenacházím důležitý faktor u žen: aby s nimi byla sranda. No a veselá copa a copatá jamajská Monica má humoru v sobě jako Jů a Hele ze studia Camarád…

♥

KAREL ČAPEK OBJEVUJE (PRO NÁS DVA: SIVOU I POMĚRNĚ DIVOU HOLUBIČKU A POSLUŠNÉHO JIRKU) NA ŠPACÍRU LÍBEZNÉ VÝŘEČNOSTI, CO SKRÝVÁ PŘÍSTAV BENÁTKY?

II.

Nechtěl bych psát mnoho o Benátkách; myslím, že je každý zná. Jsou skutečně až rušivě podobné všelikým „souvenirs de Venice“; když jsem poprvé stanul na náměstí svatého Marca, byl jsem úplně dezorientován a velmi dlouho jsem se nemohl zbavit tísnivého dojmu, že to není skutečné, že je to takový lunapark, kde se má pořádat benátská noc. Čekal jsem jenom, že začnou vrkat kytárky a gondoliér bude tokat aspoň jako pan Schütz. Naštěstí gondoliér má více rozumu než štěstí, jen jaksi tajemně mlčel a nakonec mne nekřesťansky obral po italsky, mávaje mi před očima jakýmsi tarifem. Nuže, tento muž byl nesporně pravý a nelíčený obchodníček na vlnách.

Zato Canal Grande vás asi zklame. Někteří bájí o skvělosti jeho paláců a jiní o melancholii jejich odumírání; já tu našel hlavně jakousi dosti špatnou gotiku, která benátským nobilům přinesla jen to proslulé „kamenné krajkoví“, jímž oblékali své fasády jako nějakou náprsenkou. Bohužel mi schází smysl pro tuto architektonickou pozamentérii a pro celé to kupecké vetešnictví starých Benátek. Sem se pořád něco vozilo: řecké sloupy, orientální skořice, perské koberce, byzantské vlivy, brokát, gotika, renesance; vše bylo dobré pro ty kupce, jen když to bylo hodně parádní. A jen se tedy porozhlédněte na benátskou renesanci, která zničehonic začíná hned korintským řádem, balustrádami, balkóny a mramorem a celým tím okázalým štukatérstvím. Nic se tu nevymyslelo, řekněme až na tu otevřenou lodžii uprostřed průčelí, což je sice pěkné, ale na dobrou architekturu trochu málo špásu. Jediný vlastní talent mají Benátky, a to je stát se barokem. Barokem s dívčím okem, ladným krokem, výčtem pro a proti pouhým okem. Jejich orientalismus, jejich dekorativní gotika, jejich těžká renesance, to všecko je předurčovalo, aby se staly nejbaroknějším městem naší planety; ale když přišel vlastní barok, Benátky už ležely bradou nahoru, nemýlím-li se v dějinách.

A teď už vím, proč mám tak spadeno na benátskou krásu (= Jirkovi by stačila ta krása Monici jacobi zvonící). Benátky mají jen paláce a kostely; dům prostého člověka není prostě nic. Holý, těsný a temný, nečleněný ani římsou, ani portálkem, ani sloupkem, smrdutý jak zkažený zub z láku hospodského utopence čtvrté cenové skupiny, malebný jen svou králičí těsností, neukazuje ani tu nejmenší potřebu krásy; nepotěšíte se, putujíce, pěkným profilkem římsy či rámováním vchodu, jež by chtělo člověka po psím zvyku vítat; je to chudé, ale beze vší ctnosti. Nuže, těch sto nebo dvě stě paláců, to není kultura, to je jen nakynuté bohatství; to není život v kráse, to je okázalost na oko. A neříkejte mi, že je to pro náramný nedostatek místa; je to pro nějakou náramnou netečnost. Podnes pak je benátský vzduch líný a jaksi demoralizující, neboť podněcuje snivost a lelkování.

Ale ano, má to své kouzlo; potloukáte se po uličkách jako ve snu; kanály šplouchají serenády, u Svatého Marca hraje kapela, dvacaterý jazyk splývá v nekonečný šum (ne svistu); a vám je, jako byste měli v uších vatu nebo jako by vás obestíralo obluzující neskutečno. A jednou vystoupíte na Lidu; náhle vám zařinčí do uší zvonek malé tramvaje a velké Monici k tomu, zacinká kolo, ozvou se cvakající kopyta, a kouzlo je zlomeno: bože, vždyť v celých Benátkách není jediný živý kůň! Skutečně, hlavní kouzlo Benátek spočívá na čichových a sluchových vjemech: těžký zápach laguny a jediný šum lidských nadšení z výletu.

PADOVA, FERRARA

Vyznačují-li se Benátky nejvydatněji kanály, gondolami a turistkami, je Padova charakterizována podloubími a velocipédy, Ferrara pak velocipédy, cihlovými paláci a románským slohem. Velocipédy nechám v klídku na obhlídku nyní stranou; doufám, že za to také ony mne nechají laskavě stranou zájmu. Co se týče Padovy, tož vězte, že vidět za jedno ráno nejkrásnější díla Giottova, Mantegnova a Donatellova jest veliká milost, dar boží nekrušnohorský a radost podobná snu znalce. Je to jen maličký, nepatrný kostelíček Monici holé svátosti, ta Santa Maria dell´Arena; ale Giotto jej zevnitř pomaloval od hlavy až k patě (já bych se také ujal graffiti ve prospěch Monici od její hlavy až k patě… sprayer je frajer bohu podobný), místečka nevynechávaje, a vyplnil jej svou nádherou, prostou logikou milování ideálu malíře a křesťana, neboť Giotto byl duch skrznaskrz rozumný, zbožný a jasný. A Mantegna, ocelový kreslíř, tvrdý, břitký, já nevím jak to vystihnouti lépe: strašný formalista, ale zastřený závojem bůhvíjaké divné, sličné a přísné tesknoty. A Donatello, vášnivý smutek sám, jakási nemluvná, zahryznutá hořkost ducha Radegastu příliš dokonalého na to, aby byl skutečným peklem. Všichni tři z nejmužštějších mezi umělci, Monico zkus je objevit ve svém labyrintu dívčího zájmu. Svatý den, kdy lze poznati tyto tři machry s fortelem, zároveň i s nesmrtelně platnými dovednostmi.

Ukončiv tento svatý den sladkou tečkou a potom večeří (jenže ne už v Padově, nýbrž ve Ferraře), učinil jsem od předchozí věty zkušenost, kterou vám chci právě oznámit: vyvarujte se na svých cestách po Itálii takzvaného vína di paese. Je laciňoučké, napohled nevinné, a podává se vám v láhvích, jejichž kubický obsah na první pohled rozhodně podceníte. Když je pak sprovodíte ze světa – je totiž náramně dobré –, vstoupí do vás jakýsi zápal, bojovnost, zpěvnost, nadšení a podobné hurá pocity. Nuže, kdybych v této chvíli měl před sebou jistého **, který tam u vás, v Čechách, píše hrozné hlouposti o divadle, skolil bych jej; neboť v takové jsem ráži. Skolil bych ještě mnoho jiných, kteří píší nerozum o umění, například *** a jiné jinak vážené osobnosti *, a pak, potřísněn jejich krví a hlasitě zpívaje, velebě Giotta, Mantegnu a Donatella, šel bych si zdřímnout a ještě usínaje bych viděl kostelíček dell´Arena a oltář v Santu a kapli v Eremitani, zavrhl bych se vědomě sám, poklonil bych se neskonalé velikosti umění a usnul bych s poslední vděčnou vzpomínkou na víno di paese.

Než, nedostává se mi krve vzdálených, nemohu vyžít svůj svatý zápal, nedovedu vám vykreslit fresky, které jsem dnes vzýval. Za dnešní den jsem prošel všechny kostely Padovy a Ferrary; neptejte se, kolik jich bylo. A nyní tvrdím, že křesťanství zemřelo tady na jihu s románským slohem, na severu s gotikou; a že vysokou renesancí a hlavně barokem počíná se něco nového a celkem nesympatického, totiž katolicismus. Křesťanství k nám může promlouvat jen primitivní, nesmlouvavou, svatou řečí raných slohů; je vážné, čisté a poněkud prosté. Vedle něho je renesance pohanská a barok modlářský, fetišistický, zkrátka a dobře katolický; je tu cosi kulturně nápadně nižšího oproti rané náboženské čistotě, tomu náboji nejen ženství. Celá ta maniakální pompa, mramorové intarzie, brokáty, štukatura, zlato, věžovité oltáře, celá ta studená skvělost vám nábožensky neprozradí ani nejmenší zlomek toho, co tak nesmírně vážně a čistě sděluje Giottova kaple.

Bylo-li dnešní ráno snem v Eremitani nebo Giottově kapli, bylo odpoledne snem ve ferrarských uličkách. Říká se: vidět Neapol a umřít. Ve Ferraře bych nechtěl skončit, ale nějaký týden bon giorno zažít; žít v některém tom cihlovém paláci, který zevně vypadá trochu jako neomítnutý špýchar, ale jehož dvůr se otvírá skvostnou, tichou lodžií do překrásných zahrad ferrarských. V líbezném jarním dešti se překlopí přes cihlové zídky fialově a žlutě kvetoucí stromy, jichž já z Česka neznám. Rovné ulice s barevnými okenicemi; červená, žlutá, zelená; románské sloupy, červené palácky, červené kostely, veselá romantika, kam se podíváš; a všude z toho vykukuje, prodírá se, kvete prudce svěží zeleň navlhlého jara. Člověk kráčí bez cíle, neboť žije ve snu. Ve snu člověk ničeho nežádá; ale zahlédne-li mramorovou lodžií tu nejkrásnější zahradu, jakou kdy viděl a bude vidět, žádá si, aby tu mohl pobýt, aby se přestal řítit prostorem a časem a mohl pobýt uprostřed tohoto snu.

PLAMEN ŽIVOTABUDIČŮ, RAP LAMENTO KÁMO :-)

Hip Hop na druhou? To jsou představy ♥ skloubit raz dva s dobrou náturou…

Hip Hop se neřítí na druhou jako neřízená střela, Hip Hop je jen italská zahrada s vášní…

Jestli je život hra, tak já jsem velkej hráč i v pokeru

Monica je úžas, který zvítězí, tu neobere nikdo do kelu

z lásky si nedělej vrásky, chceme jen Géniuse lásky

chceme slyšet co předčí děj a co zaručí Tvé čerstvé sedmikrásky

jako Livin´ Large a Mr. Big Stuff Heavy D. má dědictví

nebo De La Soul s nůžkami v Lekci nápaditého kadeřnictví

a Moničino účetnictví vykazuje vytrvale mnoho ohlasů

že i Miki začal účtování, pohlazení účtů do Tvých vlasů

nikoliv snad Ve Smečkách, v dámě se nachází ta zastrčená ulička V jámě

upoutávka na představení, V+W Pražská dvojka Hej Rup (ale mravně správně)

eleganci spatřuji hlavně s Tebou v rozptylu, ale i ve dvojím retro-stylu

dvojmo dolce vita vitalita cinzano amor a Roma, římské anděly i Attilu

ústa pravdy, španělské schody, kostely, u Colossea nejen vykopávky

protože Attila byl nájezdník na krásné chvilky do nejedné Římanky

já jsem nájezdník Rumcajs a postrádám Monicu cobi kvalitku velké Manky

Monicu každým dnem a každou nocí velmi čile zvát si do pohádky

rozuměj mi krásný příběh jako výdobytek z každé řádky

Just-Ice kuje na Tvou počest Masterpiece, Rakim nekonečno kloudných rovnic

I know you got soul My melody klidně i na víka od popelnic pro Tebe skvělá upoutávko zornic

Biz rozhodně nikdy nespí a na Tvůj popud spustí šarmy Romeo and Juliet

a jestli máš pocit, že kecá, tak to asi úplně tak neznáš jeho vůli jet

Digital Underground nikdy nestrpěli cenzuru zejména izolovaně od holky

a Kris Kross hupsli do něžné vášně i když cucali mentos nebo mentolky

Coldcut byli připraveni rozsekat případnou averzi dívčích nálad

takže vymysleli, že zkusí Doctorin´ na domácí způsoby sálat

Monica je žihadlo, zdravá injekce a já pokaždé nezávadná stříkačka

proti choleře či lenosti zabírá Mantronix když tančíš jako brnkačka

needle to the groove a spousta silných slov, fresh is the word napíšu jich už zakrátko hordy

že hardcore hip hop rozdychtí Tvé smysly předvádět jak grotesku tak oprsklou fajnofku na kordy

dychtivě proberu každou možnost jak Ti Rhyme animal způsobí velkou extázi

all night long jak Kool Moe Dee je funky funky wisdom hravej nejen ve frázi

Slick Rick a Mona Lisa s polibky vstříc budoucnosti uvolnění

představ si to score nám neubývá politicky korektní zápolení

je to scénář od Leonarda ve prospěch přírodních vědomostí

nikdy nemilovat jen polovičatě, samuraj s gejšou, Big Daddy Kane s raw účinností

7 statečných u IAM je zrcadlo a to Tvé osmičky vědomě ignorují

takže zpomal nebo zrychli Tvoje kouzla v květnu zcela vyhovují

recituji jako Einstein že desky na talíři mají svoje finále

až tehdy když DJ neovládá rytmus a vypad mu směr po sále

Go Stetsa Go For It jako Rocky V měl vždy touhu osobně nezklamat

nikdy Tvá očekávání v ringu s machinací ring ring ring to svádí Tebe nově poznávat

takže zpomal nebo zrychli hoď si kostku nebo klidně i podezřelou krychli

padne Ti výsledek, že zaujímáš nóbl ženskou roli, ze které by mnohé krávy zpychly

potěšit a rozdovádět to jsou Cookie Crew a Salt N Pepa no a se Saliha samotná Bastila

Bastila má být dobyta a Eiffelovka zas vábí foťáčky i zvědavce, kdyby ses k nim vypravila

buď jak Victor Hugo, prostě fešanda a k tomu čtverácky uvědomělá

co napíšeš, to platí, co vyslovíš, to do drahokamu zlatí, Tvá jasnost nezčerná, ba vůbec nezbělá…  

naughty by nature OPP yeah you know me vždy jsi připravena lahodit

šance se má jít účelně využít a prorocké šance sotva do kopru zahodit

na tisícovce máš jednoho Palackého a byl Ti ten kmet někdy hoden?

když není teroristické komando, když nepustoší kraj, když pěstuje výhradně jen Ódu k dobrým lidem?

PEACE

http://www.youtube.com/watch?v=rZeLVvjdb-I